Lidé se často ptají: Co dělali prarodiče nebo praprarodiče během druhé světové války? Jsou to zarytí nacisté? Je to "spolucestující", který jde s proudem? Nebo odpůrci? Učenci z Německa a Izraele zjistili, že skutečnou pravdou je, že lidé mají tendenci vzpomínat na roli svého lidu v nacistické éře pozitivněji, a to nejen v Německu, ale v celé Evropě. Po průzkumu mezi více než 5 000 respondenty z osmi zemí, včetně Belgie, Francie, Litvy, Nizozemska, Rakouska, Polska, Maďarska a Ukrajiny, dospěli výzkumníci k nápadně podobnému výsledku: lidé mají tendenci vidět svůj národ jako oběti a hrdiny. To znamená, že oba trpěli pod nacistickou nadvládou a zároveň statečně vzdorovali. Kromě toho bylo rozšířeno přesvědčení, že předkové byli motivováni strachem nebo nuceni spolupracovat s nacisty. Respondenti jen zřídka uváděli, že by jejich předkové či krajané dobrovolně spolupracovali s nacistickými okupanty z ideologických důvodů. Podle historických záznamů však v mnoha zemích vláda nebo část obyvatelstva aktivně spolupracovala s německými okupanty. Fiona Kazarovytska, vedoucí výzkumu na Institutu psychologie na univerzitě v Mohuči v Německu, vysvětluje: "Obvykle se chceme vidět v pozitivním světle, a tedy v pozitivním smyslu ohledně skupiny, do které patříme. "Aby se vyhnuli morální újmě, lidé brání své předky tím, že chrání svůj národní obraz. Tento fenomén "kolektivní amnézie" však může vést k bagatelizaci historických faktů týkajících se viny nebo sdílené odpovědnosti, nebo dokonce ke zkreslení na "žádná volba". Kazarovitzka varuje, že nejnebezpečnějším scénářem je, když někteří jednoduše neuznávají historii nebo dokonce přímo popírají zločin. Výzkumníci také upozorňují, že v Evropě se množí útoky na pamětní kulturu ze strany pravicových a krajně pravicových sil, které využívají tohoto psychologického mechanismu: lidé touží po pozitivní národní identitě. To nepochybně vytvoří prostor pro zpochybňování historických faktů a zkreslování vzpomínek.