Nikdy jsem tento příběh nevyprávěl. Ale nemůžu chodit po svém okolí, aniž by mě to nenapadlo. Asi před rokem jsem na procházce narazil na muže, který ležel obličejem dolů na trávě mezi chodníkem a ulicí. Zastavil jsem se a zeptal se ho, jestli je v pořádku. Pokusil se trochu zvednout a zamumlal a já jsem viděla, že má na tváři a rukou krev. Byl to starší chlap. Řekl jsem mu, že zavolám 911 a on mě mumláním a řečí těla prosil, že to nechce. Rozuměl, ale nemohl mluvit. Zeptal jsem se ho, jestli má svůj telefon. Ukázal na svou kapsu a já jsem mu ji pomohl vyndat. Zeptal jsem se, jestli je někdo, komu můžeme zavolat. Přikývl a pokusil se něco říct. Jeho telefon neměl zámek, tak jsem ho otevřela a ukázala mu jeho telefon a jemu se podařilo ukázat mi, že chce, abych zavolala Big Robovi. Tak jsme zavolali Big Robovi. Zeptal jsem se Big Roba, jak ví, že mu ten muž volá. Zasmál se a řekl, že to je můj táta. Vysvětlil jsem mu, co se děje a on řekl, že jeho otec měl před několika týdny mrtvici a právě se vrátil domů, a proto nemůže mluvit a proto upadl. Naštěstí byl Big Rob nablízku a ten byl asi za deset minut u konce. Byl to určitě velký chlap. Společně jsme zvedli jeho otce a vzali ho do domu. Když seděl na pohovce, bylo vidět, že starý muž je rád, že tam je. Pořád se na mě usmíval a natahoval se po mé ruce. Myslím, že jsem mu před odchodem potřásl rukou šestkrát. V následujících měsících zemřel a někdy vidím Big Roba, jak si hraje se svým synem na zahradě domu, ve kterém vyrůstal.