Příliš mnoho jinak chytrých lidí řídí své životy, jako by byli průmyslovými analytiky. Milují přemýšlení a vysvětlování obecných vzorců napříč vertikálami, společnostmi, společnostmi, národy. To je v pořádku, i když nevýhodou aplikace tohoto myšlení na "všechno" je, že zapomínají na svou vlastní individualitu, na své specifické superschopnosti, na své osobní kariérní cíle a životní aspirace. Zapomínají, že – i když to některým lidem může znít chytře, když analyzují a vysvětlují jevy proklamacemi jako "duh, lidé jsou poháněni pobídkami, které jsou stanoveny" – není ve skutečnosti příliš chytré předpokládat, že obecné vzorce napříč danou populací jsou také pravdivé specificky pro ně jako suverénního jedince. Příklad: Když narazí na podnětný text, místo toho, aby se zeptali "jak to mohu použít ke zlepšení svého vlastního porozumění sobě samému a svému vlastnímu životu/kariéře", instinktivně hledají způsoby, jak argumentovat citováním charakteristik průměrné populace nebo statistik, nebo citují chytré zákony a aforismy, které platí pro průměrného člověka. Nebo se ctnostně brání otázkou: "No, co by se stalo se světem, kdyby všichni takto přemýšleli? Určitě by to byla katastrofa." A tak toto analytické myšlení na autopilota způsobuje, že dělají relativně špatná rozhodnutí pro svůj vlastní život a svou vlastní kariéru, protože nevidí hodnotu ve skutečném pochopení sebe sama. Zní to velmi inteligentně a učeně, ale jak se jednou zeptal jeden moudrý člověk, k čemu je tato inteligence, když od svého života nedostanete to, co chcete? Nutkavý analytik je komentátor a odborník na mnoho věcí, zatímco často zbankrotuje v sebeporozumění, je automatem společenského podmínění, nikdy nevytváří svůj vlastní život na základě "myšlení prvních principů", o kterém tvrdí, že ho tolik miluje. Může mít nějaké znalosti, ale chybí mu moudrost. Protože moudrost je niterné poznání, že hlavní entitou, která stojí za pochopení, je člověk sám.