Velká část programu efektivního altruismu na zmírnění chudoby dávala větší smysl na konci dějin, kdy Evropa prosperovala, americká vojenská síla byla nezpochybnitelná a pokroková byla pouze západní technologie. Bylo to jakési pluralitní vymyté technokratické oživení civilizačního poslání 20. století. Dnešním úkolem není shovívavý globalizační manažerialismus, který by pomohl třetímu světu dohnat ten první. Konec konců, rozvoj nebo dokonce propagace dobrých institucí nemůže být něčím, co je předáváno nebo přerozdělováno ze západního světa, který již nemá ani jedno. Jediným rozvojovým úspěchem třetího světa je dnes Čína, země, která nenapodobila naše současné instituce, ale vytvořila si vlastní. Spíše ti, kteří si přejí prospět lidstvu, se ocitají v zoufalém ekonomickém, politickém, filozofickém a nakonec i morálním boji v západním světě o to, zda vůbec udržet prosperitu a pokrok prvního světa.