Pokud ve vás pohled na tuto zoufalou malou holčičku, která je nucena obětovat svou vlastní nevinnost, jen aby ochránila svou mladší sestru, něco nezapálí, pak nejste tak docela lidé. Vypnuli jste tu část své duše, která by se o vás měla starat. Umlčeli jste instinkt, který křičí, když je ničena nevinnost. Protože tohle není jen jedna holka. Ona je záskokem za všechny ostatní. Nesčetným skotským, anglickým, velšským a irským dívkám, kterým bylo v podstatě řečeno, že jejich bezpečnost je postradatelná. Že jejich těla by mohla být vedlejšími škodami v utopické fantazii někoho jiného. Ona je tím, co se stane, když se společnost rozhodne, že "tolerance" je důležitější než ochrana vlastních dětí. Přemýšlejte o tom, čím se v tu chvíli musela stát. Dítě by nikdy nemělo být nuceno takto přemýšlet. Dítě by nikdy nemělo být nuceno vstoupit do role ochránce, nikdy by nemělo činit tato rozhodnutí pod terorem. To jí bylo ukradeno. Její dětství skončilo v okamžiku, kdy si uvědomila, že ji nikdo nepřijde zachránit. A pokud se na to dokážete podívat a necítit nic – žádný vztek, žádný smutek, žádný do běla rozpálený pocit nespravedlnosti – pak jste si vybrali otupělost. Vybrali jste si snadnou cestu ven. Rozhodli jste se postavit na stranu lidí, kteří vytvořili podmínky pro tuto noční můru. Protože nenechte se mýlit: zlo neexistuje jen v muži, který ji kořistil. Zlo existuje v každém politikovi, v každém aktivistovi, v každém zbabělci, který se vymlouval a otevíral dveře tomu, aby se to stalo. A ta nejprůkaznější část? Udělají to znovu. Obětují dalších tisíc malých dívek na oltář své ideologické víry. Protože v jejich myslích každá oběť stojí za to, pokud to udržuje jejich pohled na svět naživu. To je ta nemoc. To je důvod, proč je vztek jedinou lidskou reakcí. Cokoli menšího je spoluvina.