Mám tak hluboký strach o budoucnost Ameriky. Zdá se, že stále více lidí zoufale touží po krveprolití, které jen zplodí násilí, smutek a hrůzu, kterou nám bude moci říci pouze budoucnost. Bez schopnosti spolu mluvit – debatovat, nesouhlasit a zapojit se do dialogu – nebude žádná jiná naděje než útlak, teror a strach, které stravují celou naši společnost. Kdysi jsme byli statečným národem lidí, kteří dokázali odolat nepříjemným, poníženým a nechutným věcem, které ostatní říkali jednoduše proto, že jsme chápali, že jsou to slova, která nás nemohou fyzicky znásilnit. Nic z toho už není možné. Nyní se stala implicitní soustrast s násilím proti těm, kteří říkají věci, které se nám nelíbí. Že to, aby se někdo cítil nepříjemně ve slovech, může být překrouceno do "násilné" rétoriky, která vyžaduje násilnou reakci. To je cesta, která může vést pouze k urychlené destrukci našich svatých svobod, práv a hodnot, které budou roztrhány na kusy pod tyranií útlaku a cenzury, která bude poté vyžadována ze všech stran. Pláču pro svou zemi, pro bolest, která z toho vzejde, a naprostou sklíčenost z přiznání, že upadáme do husté černé nenávisti, která se zdá být jedinou odpovědí, kterou lidé zanechali.