Právě jsme začali chodit zpět do kostela, takže to chci říct opatrně, protože si plně uvědomuji, že mi něco může unikat... … ale cítím se velmi frustrovaný z toho, co vnímám jako nedostatek vášně pro pravdu v církvi V nedávném kázání někdo řekl něco jako: "Ubližovat lidem slovy je špatné a neměli bychom to dělat." Ne "nebuď zbytečně krutý..." s tím souhlasím. Je to spíš jako... "Nedělej, že se někdo cítí špatně." Což NENÍ totéž, a upřímně... Nevím, jestli je to vůbec možné. A rozhodně nevím, jestli bychom se teď měli snažit upřednostnit... CITY lidí, ze všech věcí. Protože pokud se "ubližování něčímu citům" stane standardem, pak je pravda AUTOMATICKY v ohrožení. Tak co vlastně křesťanská církev vlastně chce dosáhnout? Že mou odpovědností je chránit tvé emocionální pohodlí... I kdybych musel mlčet, zatímco ty žiješ ve lži? Protože já pevně věřím opak. Lhát někomu je špatné, ALE TAKÉ dovolit někomu dál věřit, že lež je špatná. Myslím, že pointa, kterou se snažím říct, je, že mám pocit, že hodně toho, co se teď nazývá "laskavost", je jen strach z konfliktu, nebo jinak řečeno, mám pocit, že laskavost je používána jako štít pro křesťany, aby byli pasivní. "Nejsem dokonalý, proto nikoho nebudu opravovat." "Nejsem Bůh, proto nic neřeknu." "Mohl bych udělat chybu, tak se do toho nepletu." ...